Příbramská kaple sv. Floriána (česky Květoslava) a Panny Marie
Základní kámen byl posvěcen brněnským biskupem Vojtěchem Cikrlem 21.12.1992.
Posvěcení nové kaple bylo vykonáno rovněž Vojtěchem Cikrlem 22.5.1999. Délka
lodi je 18 m, šířka 9 m, výška stropu se pohybuje mezi 7 až 8,5 m. Dosud
nerealizovaná věž má mít výšku 10 m, v ní bude zavěšen zvon o váze 1 q.
Půdorys kaple tvoří elipsa, k ní se přidružují elipsovité „buňky“ – na jihu
zpovědní místnost, na severu předsíň a sakristie.
První pokus postavit v Příbrami kapli byl po r. 1945, druhý v r. 1968.
Některé zmínky uvádějí, že úplně první snaha postavit v Příbrami kapli byla
už před 2. svět. válkou.
Projekt kaple vytvořil ing.arch. Aleš Fiala z Brna. Kaple byla realizována v
letech 1994–1999. Rozhodně stojí za to si ji prohlédnout.
Mše se konají pravidelně v pondělí, v zimních měsících v 17.00, v letních
měsících v 16.00. Nepravidelné mše (cca po čtyřech týdnech) se konají v
neděli od 11.00.
O svatém Floriánovi – patronu Příbrami
Po vydání Diokleciánových dekretů (303–304) nastaly křesťanům v římské říši
zlé časy. Jejich chrámy pohltily plameny, oheň strávil desítky a stovky
vzácných rukopisů, a kdo se nezřekl nového náboženství, byl podroben
nevýslovnému trýznění. Zahynuli svědkové víry jako biskup Maxmilián i
dvanáctiletý Vít, stejně jako léčitelé Kosmas a Damián. Vyznavačka Irena a
jáhen Vincenc byli upáleni, zbožné dívky Kateřina, Dorotea a Agnes skončily
pod katovým mečem. Místy se bouřili sami římští vojáci, pověření nelidskými
úkoly. Ani ti neušli trestu. Setník Šebestián byl ubodán šípy, velitele
vojenské legie Mauritia popravili s celou desetinou jeho mužstva. Rozkazům se
vzepřel i jistý římský setník jménem Florián.
Dokonce křesťanům pomáhal unikat stíhání, a když viděl jejich odhodlanost a
sílu přesvědčení, sám nakonec uvěřil Kristu. Neodvolal ani při mnohonásobném
mučení. Přivázali mu tedy ke krku těžký kámen a utopili jej v řece Emži. A
přece zvítězil on. Ať pohanští trýznitelé pálili kostely a knihy ze všech
sil, ať se rozhořely domy a pergamenové svitky se měnily v prach, nepodařilo
se jim zničit ducha, o němž jejich oběti vydávaly svědectví. A tak římský
setník Florián svým poctivým životem, odvážnou vírou a nakonec i mučednickou
smrtí uhasil ničivý požár lidské zloby a planoucí nenávisti.
Ti, kdo uctívali jeho památku, vkládali mu do rukou nádobu vody života (Jan
4, 14), která hasí vyprahlost i zlo. Všechno ostatní (uhašení hořícího domu
modlitbou nebo jediným vědrem vody) jsou už jen pozdní legendy. Nicméně pro
tento svůj atribut zůstal už navždy patronem hasičů.
