Krška Josef

Narodil se v Příbrami u Brna v rodině řídícího učitele obecné školy. Po ukončení základní obecné školy pokračoval ve studiu na gymnáziu a po maturitě na vysoké škole. V toce 1937 však vysokoškolská studia přerušil a nastoupil do armády k hraničářskému praporu. Bylo to v době, kdy se v pohraničí aktivovalo hnutí sudetoněmecké Henleinovy strany, usilující za pomoci Německa o odtržení republiky. V řadách československé armády zůstal i po odstoupení pohraničních území Německu. Když pak 15. března 1939 Německo obsadilo zbývající české území a československou armádu rozpustilo, rozhodl se odejít do zahraničí a zapojit se zde do boje proti hitlerovskému Německu a tak přispět k navrácení svobody své vlasti. 1. května 1939 přešel ilegální polské hranice a v Krakově vstoupil do tvořící se československé vojenské jednotky. Její organizování a výcvik byl přerušen přepadením Polska Německem 1. září 1939. Před postupující německou armádou se příslušníci československých legií pod vedením plukovníka Ludvíka Svobody stáhli na území sousední Sovětské Ukrajiny, která byla součástí Sovětského svazu. Po měsících strávených v sovětské integraci odjel Josef Krška s transportem přes Cařihrad a Bejrút do Francie, kde byl v Agde zařazen jako velitel čety v 9. rotě pěšího praporu tvořící e československé zahraniční armády. Po napadení Francie nacistickým Německem se zúčastnil obraných bojů na Marně, Loiře a Seině. Když Francie kapitulovala, zachránil se na uhelné lodi, plující do Gibraltaru a zde se nalodil na jednu z 31 lodí konvoje plujícího do Liverpoolu. Také v československém zahraničním vojsku ve Velké Británii byl zařazen na velitelské místo u pěchoty a sloužil při ochraně jižního pobřeží proti možné invazi německých jednotek po moři. Krátce před koncem války absolvoval tankovou školu a byl zařazen k Čs. obrněné brigádě, s níž se zúčastnil obléhání francouzského přístavního města Dunkerquere. Po skončení války se vrátil domů, kde se shledal se svými rodiči, kteří prožili válku za dráty koncentračního tábora a dozvěděl se, že jeho bratranec byl okupanty popraven. I po válce zůstal Josef Krška v armádě a to i po únorových politických změnách v roce 1948 a dosáhl hodnosti plukovníka. Podílel se na budování československého vojenského školství. V roce 1970 byl ve svých 57 letech z armády propuštěn se zákazem nošení uniformy a vyznamenání.

Prameny: Vzpomínky na Josefa Kršku, národní osvobození 5/1994